Je konec července a máme naplánovaný výlet na jižní Moravu do Lednice a okolí. Nejprve se musíme na dlouhou cestu řádně připravit, a tak přehrabujeme skříně a vytahujeme kempingové náčiní - karimatky, stan, spacáky a potřeby na vaření. "Nesmíme na nic zapomenout", stále si opakujeme, i když v duchu víme, že jsme zkušení táborníci a nějaký drobný nedostatek nás nemůže rozhodit.
Nasedáme do našeho nadupaného modrého Punťi a vyrážíme směr Zlín - Otrokovice - Uh. Hradiště - Strážnice - Petrov - Hodonín - Břeclav.
První zastávku děláme v obci Petrov, která se nachází 4Km na na jihovýchodě od Strážnice. Petrov je starobylá zemědělská a vinařská obec a je znám především ojedinělým souborem původních vinných sklepů- Plže, který byl vyhlášen v roce 1983 památkovou rezervací lidové architektury.
Po krátké přestávce, kdy se nám podařilo ulovit sérii pěkných snímků, pokračujeme přes Hodonín, Břeclav a končíme naši pouť v kempu Apolo u Lednice.
1. Ubytování na Apolu a první cyklistický výlet
Postavili jsme stan, poobědvali jsme nachystané řízky a můžeme vyrazit na kolovýlet.
2. Výlet do Rakous - Laa, Mistelbach a slunečnice
3. Druhý cyklistický výlet - velký okruh
4. Nové Mlýny - Děvín a návrat domů
[#vylet=vylet.kml;trip=lednice-trip.kml]
sobota 26. února 2011
Dovolená - Český Krumlov
1. Cesta do Krumlova a procházka městem
Ze Zlína do Českého Krumlova je to dlouhá cesta.
2. Cyklistický výlet aneb nečekaný výlet na Lipno
3. Netolice - jihočeské vesničky
Dnešní celodenní výlet jsme věnovali návštěvě mého spolužáka z Vysoké v Netolicích u Prachatic.
4. Večerní procházka Českým Krumlovem
Zpět do Krumlova se vracíme až v pozdních nočních hodinách a právě v Krumlově vidíme z auta osvětlený Krumlovský zámek. V zapadlé uličce parkujeme auto, bereme stativ a vyrážíme na lov fotografických úlovků. Výsledné fotky stály za to.
5. Hluboká nad Vltavou
6. Třeboň
Na cestě domů jsme obdivovali krásy Rožumberských rybníků.
Ze Zlína do Českého Krumlova je to dlouhá cesta.
2. Cyklistický výlet aneb nečekaný výlet na Lipno
3. Netolice - jihočeské vesničky
Dnešní celodenní výlet jsme věnovali návštěvě mého spolužáka z Vysoké v Netolicích u Prachatic.
4. Večerní procházka Českým Krumlovem
Zpět do Krumlova se vracíme až v pozdních nočních hodinách a právě v Krumlově vidíme z auta osvětlený Krumlovský zámek. V zapadlé uličce parkujeme auto, bereme stativ a vyrážíme na lov fotografických úlovků. Výsledné fotky stály za to.
5. Hluboká nad Vltavou
6. Třeboň
Na cestě domů jsme obdivovali krásy Rožumberských rybníků.
Brdo rozhledna
Velice pěkným výletem na jedno odpoledne je procházka z Bunče na Brdo a zpátky. Brdo je nejvyšší vrchol pohoří Chřiby s nadmořskou výškou 587m. Na jejím vrcholku stojí rozhledna, ze které se můžete podívat do širého okolí.
Cesta z Bunče na Brdo je dlouhá 3,5 km a po cestě se setkáte s pozůstatky tzv. Baťovi dálnice.
[#vylet=brdo.kml;trip=brdo-trip.kml]
Cesta z Bunče na Brdo je dlouhá 3,5 km a po cestě se setkáte s pozůstatky tzv. Baťovi dálnice.
[#vylet=brdo.kml;trip=brdo-trip.kml]
Olomouc
Jaro se velmi rychle blíží, ale přesto jsou stále ranní mrazíky. Máme ideální počasí na návštěvu nějaké blízké metropole. Z kouzelného klobouku jsem vytáhl cedulku se jménem OLOMOUC. Já ani Esterka Olomouc neznáme a tak jsme naslepo zaparkovali. Vydávámé se náhodným směrem hledat náměstí a orloj. Během cesty jsme museli několikrát změnit směr, ale nakonec se nám podařilo na náměstí dorazit.
[#map=49.579858,17.243066]
[#map=49.579858,17.243066]
čtvrtek 6. ledna 2011
Jarní Vídeň
Je jarní sobotní ráno, nastupujeme do autobusu a vyrážíme směr Vídeň. Průvodkyni cestou nám dělá p. Kubíčková a její cestovní kancelář CEZAKO.
Do Vídně jedeme přes Otrokovice-Uh.Hradiště-Hodonín-Mikulov. A právě v Mikulově si dáváme 20ti minutovou přestávku na benzince s výhledem na mikulovský hrad. A pak tradá na Vindobónu.
Za hranicemi začíná paní Míla povídat o Vídni. Zmiňuje se o keltské osadě Vindobóna, o Vídeňské kávě, o císařovně Sisi a také o Františku Hundertwassrovi. Naše první kroky směřují k jeho Hundertwasserhausu, kde obdivujeme jeho nevšední smysl pro architekturu. Dalším našim cílem je letní císařský letohrádek Schonbrun. Zde jsme absolvovali prohlídkovou trasu, která byla převážně zaměřená na císařovnu Sisi. A pak jsme vyrazili na rychlou prohlídka zámeckého parku, který by stál za delší návštěvu.
V odpoledních hodinách nás paní Míla provedla centrem Města a k večeru jsme zavítali na skok do zábavního parku Prater.
V Prátru jsme zamířili do místní restaurace na vyhlášená kolena, kde jsem konečně po 10 letech zužitkoval svou dovednost v jazyce německém. Paní učitelce Kubinové, která nás měla z jazyka německého na Gymplu se zajisté tehdá velmi škytalo (grillované koleno) a my byli velmi rádi, že pan číšník nebyl rozumu mdlého a pochopil, že koleno chceme v jednom vyhotovení. Jeho váha i tak činila 1,8 kg a od nedojedeného stolu jsme utíkali s plnými žaludky :).
Ve zbytku času jsem Esti u stánku vystřelil růži z lásky, jen jsem k tomu potřeboval 42 střel - puška asi měla křivou mušku. Pan kolotočář Eda (jako v seriálu Návštěvníci) byl již od pohledu nesmlouvavý podnikatel a účtoval si za jednu střelu 1 euro (1 Schloss = 1 euro) a nějako nechtěl pochopit, že jsme z čech a víc jak 7 euro nemáme, protože další peníze jsme doslova "projedli" v místní restauraci za grilované koleno. Moje milovaná Esťa prohlásila, že Eda je vydřiduch a už mě táhla pryč za rameno :).
Po veselých zážitcích z Vidně se vracíme zpět do našeho českého kocourkova a uháníme rodným krajem domů do Zlína a zlý kolotočář Eda zůstává jen úsměvnou vzpomínkou.
Vídni zdar a přijedeme zas.[#vylet=viden.kml]
Do Vídně jedeme přes Otrokovice-Uh.Hradiště-Hodonín-Mikulov. A právě v Mikulově si dáváme 20ti minutovou přestávku na benzince s výhledem na mikulovský hrad. A pak tradá na Vindobónu.
V odpoledních hodinách nás paní Míla provedla centrem Města a k večeru jsme zavítali na skok do zábavního parku Prater.
V Prátru jsme zamířili do místní restaurace na vyhlášená kolena, kde jsem konečně po 10 letech zužitkoval svou dovednost v jazyce německém. Paní učitelce Kubinové, která nás měla z jazyka německého na Gymplu se zajisté tehdá velmi škytalo (grillované koleno) a my byli velmi rádi, že pan číšník nebyl rozumu mdlého a pochopil, že koleno chceme v jednom vyhotovení. Jeho váha i tak činila 1,8 kg a od nedojedeného stolu jsme utíkali s plnými žaludky :).
Ve zbytku času jsem Esti u stánku vystřelil růži z lásky, jen jsem k tomu potřeboval 42 střel - puška asi měla křivou mušku. Pan kolotočář Eda (jako v seriálu Návštěvníci) byl již od pohledu nesmlouvavý podnikatel a účtoval si za jednu střelu 1 euro (1 Schloss = 1 euro) a nějako nechtěl pochopit, že jsme z čech a víc jak 7 euro nemáme, protože další peníze jsme doslova "projedli" v místní restauraci za grilované koleno. Moje milovaná Esťa prohlásila, že Eda je vydřiduch a už mě táhla pryč za rameno :).
Po veselých zážitcích z Vidně se vracíme zpět do našeho českého kocourkova a uháníme rodným krajem domů do Zlína a zlý kolotočář Eda zůstává jen úsměvnou vzpomínkou.
Vídni zdar a přijedeme zas.[#vylet=viden.kml]
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)