Je jarní sobotní ráno, nastupujeme do autobusu a vyrážíme směr Vídeň. Průvodkyni cestou nám dělá p. Kubíčková a její cestovní kancelář CEZAKO.
Do Vídně jedeme přes Otrokovice-Uh.Hradiště-Hodonín-Mikulov. A právě v Mikulově si dáváme 20ti minutovou přestávku na benzince s výhledem na mikulovský hrad. A pak tradá na Vindobónu.
Za hranicemi začíná paní Míla povídat o Vídni. Zmiňuje se o keltské osadě Vindobóna, o Vídeňské kávě, o císařovně Sisi a také o Františku Hundertwassrovi. Naše první kroky směřují k jeho Hundertwasserhausu, kde obdivujeme jeho nevšední smysl pro architekturu. Dalším našim cílem je letní císařský letohrádek Schonbrun. Zde jsme absolvovali prohlídkovou trasu, která byla převážně zaměřená na císařovnu Sisi. A pak jsme vyrazili na rychlou prohlídka zámeckého parku, který by stál za delší návštěvu.
V odpoledních hodinách nás paní Míla provedla centrem Města a k večeru jsme zavítali na skok do zábavního parku Prater.
V Prátru jsme zamířili do místní restaurace na vyhlášená kolena, kde jsem konečně po 10 letech zužitkoval svou dovednost v jazyce německém. Paní učitelce Kubinové, která nás měla z jazyka německého na Gymplu se zajisté tehdá velmi škytalo (grillované koleno) a my byli velmi rádi, že pan číšník nebyl rozumu mdlého a pochopil, že koleno chceme v jednom vyhotovení. Jeho váha i tak činila 1,8 kg a od nedojedeného stolu jsme utíkali s plnými žaludky :).
Ve zbytku času jsem Esti u stánku vystřelil růži z lásky, jen jsem k tomu potřeboval 42 střel - puška asi měla křivou mušku. Pan kolotočář Eda (jako v seriálu Návštěvníci) byl již od pohledu nesmlouvavý podnikatel a účtoval si za jednu střelu 1 euro (1 Schloss = 1 euro) a nějako nechtěl pochopit, že jsme z čech a víc jak 7 euro nemáme, protože další peníze jsme doslova "projedli" v místní restauraci za grilované koleno. Moje milovaná Esťa prohlásila, že Eda je vydřiduch a už mě táhla pryč za rameno :).
Po veselých zážitcích z Vidně se vracíme zpět do našeho českého kocourkova a uháníme rodným krajem domů do Zlína a zlý kolotočář Eda zůstává jen úsměvnou vzpomínkou.
Vídni zdar a přijedeme zas.[#vylet=viden.kml]
Do Vídně jedeme přes Otrokovice-Uh.Hradiště-Hodonín-Mikulov. A právě v Mikulově si dáváme 20ti minutovou přestávku na benzince s výhledem na mikulovský hrad. A pak tradá na Vindobónu.
V odpoledních hodinách nás paní Míla provedla centrem Města a k večeru jsme zavítali na skok do zábavního parku Prater.
V Prátru jsme zamířili do místní restaurace na vyhlášená kolena, kde jsem konečně po 10 letech zužitkoval svou dovednost v jazyce německém. Paní učitelce Kubinové, která nás měla z jazyka německého na Gymplu se zajisté tehdá velmi škytalo (grillované koleno) a my byli velmi rádi, že pan číšník nebyl rozumu mdlého a pochopil, že koleno chceme v jednom vyhotovení. Jeho váha i tak činila 1,8 kg a od nedojedeného stolu jsme utíkali s plnými žaludky :).
Ve zbytku času jsem Esti u stánku vystřelil růži z lásky, jen jsem k tomu potřeboval 42 střel - puška asi měla křivou mušku. Pan kolotočář Eda (jako v seriálu Návštěvníci) byl již od pohledu nesmlouvavý podnikatel a účtoval si za jednu střelu 1 euro (1 Schloss = 1 euro) a nějako nechtěl pochopit, že jsme z čech a víc jak 7 euro nemáme, protože další peníze jsme doslova "projedli" v místní restauraci za grilované koleno. Moje milovaná Esťa prohlásila, že Eda je vydřiduch a už mě táhla pryč za rameno :).
Po veselých zážitcích z Vidně se vracíme zpět do našeho českého kocourkova a uháníme rodným krajem domů do Zlína a zlý kolotočář Eda zůstává jen úsměvnou vzpomínkou.
Vídni zdar a přijedeme zas.[#vylet=viden.kml]
